11.06.2021

Podání občana aneb Nezapomínejme na § 37 správního řádu

Jakýkoliv správní orgán je ve vztahu k občanům a podatelům vůbec postaven do role, kdy musí posoudit veškerá podání, jež jsou mu doručena, a následně musí vyhodnotit, jak s nimi naloží.

Byť by se to mohlo zdát jako malichernost a možná až rutinní záležitost, není tomu tak. Mnohdy se jedná o podání složitá, nesrozumitelná, zmatená a možná až nesmyslná, neoznačená, neurčená danému úřadu, velmi objemná nebo naopak tak minimalistická, že se až podáním nezdají býti. Prostě, správní orgán se může leckdy cítit zmaten, co má vlastně s tím a oním podáním udělat. Proto si pojďme připomenout jednu ze základních zásad pro posuzování podání došlého danému správnímu orgánu.

Asi každý z úředníků správního orgánu zažil pocit, kdy je mu přidělena k vyřízení věc, na kterou, již po prvním spočinutí pohledem, by nejraději naházel další spisy a doufal, že se věc ztratí. Mnohdy se jedná o věc nesmyslnou, zmatenou, nejasnou, s mnoha přílohami, bez kontextu k vyřízení danému správnímu orgánu. První, co pak úředníkovi mnohdy prolétne hlavou, je myšlenka, že by to mohla být ještě tzv. 106 (žádost o informace). Chtě nechtě, lhůty jsou neúprosné (spisová agenda rovněž) a nezbude, než se do posouzení podání a jeho vyřízení pustit.

V tom momentě je třeba se vždy vrátit tzv. ke kořenům – a pro správní orgán je alfa a omega správní řád. Správní orgán je povinen se při posuzování podání řídit zejména správním řádem. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, v posledním znění, ve svém § 37, jenž podání upravuje, v odstavci prvém uvádí, že podání je úkonem směřujícím vůči správnímu orgánu a posuzuje se podle svého skutečného obsahu a bez ohledu na to, jak je označeno. Z odstavce druhého téhož ustanovení věty první pak plyne, že z podání musí být patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se navrhuje.

Takže zpět k tomu, co úřední šiml nadělil danému úředníkovi či úřednici na stůl. Po pozorném pročtení podání je nezbytné, aby bylo vše shora naznačené zjevné a jasné (tj. kdo, proč a co vlastně žádá). Ale co když se to vlastně vůbec nevztahuje k samotnému správnímu orgánu? Co když je to jen nějaké obecné tvrzení, stížnost?  Co s tím má daný správní orgán udělat? Tedy mu nezbývá, než s jistotou vyhodnotit, že to není ještě tzv. stošestka – tj. je nezbytné ještě prověřit, zda se nejedná o žádost o informaci.

Shrneme-li uvedené do jedné věty, správní orgán by si měl nejprve vyhodnotit, zda podání vůbec je podáním, a zda neobsahuje žádost o poskytnutí informací podle informačního zákona (zákon č. 106/1999 Sb.), která by směřovala na něj jako na povinný subjekt.

A co dělat, když je jednoznačně vyhodnoceno, že se nejedná ani o podání ve smyslu správního řádu, natož o žádost o informaci?

Pak nelze postupovat dle správního řádu (dané listiny doručené správnímu orgánu nejsou podáním a to ani žádostí o informaci) a nezbyde, než věc tzv. založit bez věcného vyřízení – pokud lze pochybovat vůbec o tom, zda se jedná o podání ve smyslu správního řádu, nezbývá jiný postup.

Na závěr jen dodáváme pro opatrnost, že výše zjevné je naším právním názorem, který však není právně závazný, k takovému výkladu nejsme oprávněni. Proto vám jej předkládáme jen pro určitou inspiraci, jak se zachovat a co udělat tehdy, kdy se na vás „přivalí“ nějaké takové „podání“. Snad vám bude ku pomoci.

 

Za Legislativní a právní sekci Svazu

Alena Klimtová