11.04.2018

Sportovní prostředí varuje před zanedbanou infrastrukturou

Česká unie sportu, Česká obec sokolská, Sdružení sportovních svazů ČR společně se Svazem měst a obcí ČR trvají na tom, aby stát plnil svou roli při zajištění finančních prostředků na údržbu a provoz sportovních zařízení  sportovních klubů či, tělovýchovných a tělocvičných jednot. A to nejlépe v rámci samostatného Programu IV, který pro letošní rok Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy ČR nevypsalo. Z něho v minulém roce z něj navíc nemohlo čerpat 90 procent klubů a jednot a situace je už v některých případech kritická.

Česká unie sportu, Česká obec sokolská, Sdružení sportovních svazů ČR společně se Svazem měst a obcí ČR trvají na tom, aby stát plnil svou roli při zajištění finančních prostředků na údržbu a provoz sportovních zařízení  sportovních klubů či, tělovýchovných a tělocvičných jednot. A to nejlépe v rámci samostatného Programu IV, který pro letošní rok Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy ČR nevypsalo. Z něho v minulém roce z něj navíc nemohlo čerpat 90 procent klubů a jednot a situace je už v některých případech kritická.

Průměrné stáří hřišť a sportovních areálů v České republice je 48 let, drtivá většina z nich (92 %) byla postavena před rokem 1989. „Sportoviště jsou zastaralá a jejich provoz je ekonomicky náročný. Jsme znepokojeni tím, že v roce 2018 doposud nebyla ze strany Ministerstva školství připravena samostatná podpora v této oblasti a není zajištěna ani dostatečná alokace pro zabezpečení nejnutnějších potřeb sportovních klubů a jednot,“ prohlásil Miroslav Jansta, předseda České unie sportu. „Přijde nám, že letošní dotační Program Můj Klub je pro tyto účely nastaven neuspokojivě. Kluby, které nepracují s mládeží, se do něho navíc nemohou přihlásit.“

Pomíjí se historická hodnota budov

Podstatnou část majetku stát převedl sportovním klubům a jednotám v rámci změny institutu trvalého užívání v roce 2002, sokolským jednotám byl vrácen na základě restitučních zákonů. Sportovní subjekty ho ale zdědily v leckdy havarijním stavu. „Funkcionáři z klubů se o rozpadlé nebo zchátralé areály musejí starat, ale scházejí jim peníze. Místo toho, aby trávili čas trénováním dětí, tak ho marní při přípravě náročných žádostí o dotace a shánění prostředků na to, aby opravili šatny či další nezbytné věci,“ konstatoval Miroslav Jansta, předseda ČUS.

Pro Českou obec sokolskou je zase velkým problémem zejména skutečnost, že metodika programu oprav a údržby sportovních objektů dosud nebrala v úvahu historickou hodnotu budov. „Naše sokolovny jsou často desítky let staré, v některých případech i památkově chráněné, přitom podle pravidel programu na jejich údržbu a opravy paradoxně získáváme méně, než kdyby byly nové,“ uvedla starostka České obce sokolské Hana Moučková.

Podle Sdružení sportovních svazů České republiky neexistuje koncepce výstavby a rozvoje sportovišť. Jejich rozmístění je nerovnoměrné, v některých regionech je dostatek kvalitních sportovišť, jinde je jich málo nebo jsou ve špatném stavu. „V mnoha místech musí lidé za sportem dojíždět do větších měst, což často vede k tomu, že nesportují vůbec. Stát by se měl starat nejen o špičku pyramidy, tedy o zajištění podmínek pro vrcholové sportovce-reprezentanty, ale především o to, aby umožnil přístup ke sportu všem občanům. Důležité je najít možnosti financování a rozvoje zejména obecních a spolkových sportovišť,” prohlásil Zdeněk Ertl, předseda Sdružení sportovních svazů České republiky.                                                                                              

Města a obce pomáhají – to však nestačí

Česká unie sportu iniciovala v únoru dotazníkovou studii, do které se zapojilo 2000 klubů a jednot. Z ní vyplynulo, že 42 % klubů a jednot vlastnících nebo dlouhodobě spravujících sportoviště čerpalo v předchozích letech prostředky z Programu IV MŠMT na údržbu a provoz sportovních zařízení. 80% z nich potvrdilo, že zrušení Programu IV pro ně znamenalo citelný zásah do rozpočtu. Náhradní zdroje kluby s jednoty získaly tak, že si musely půjčit, zvýšily členské příspěvky, dostaly od sponzorů, či je vůbec nezískaly. Největší jistotu pro ně představovala místní samospráva.

„Svaz měst a obcí vnímá stav sportovišť jako vysoce alarmující! Mnohdy dezolátní stav odráží nedostatečnou politiku státu v otázce financování českého sportu. Více než ¾ tělovýchovných jednotek a sportovních klubů chybí finanční prostředky na jejich základní fungování. To sebou samozřejmě nese dalekosáhlé dopady spojené se zdravím obyvatelstva. Na místo státu musí vstoupit obce, kraje a zdroje domácností, aby udržely existenci sportovišť,“ prohlásil František Lukl, předseda Svazu měst a obcí ČR. „Řešení spatřujeme v podobě navýšení státních výdajů určených na sport a obnovu sportovní infrastruktury. Dále bychom přivítali zjednodušení dotací pro TJ/SK a aktivní roli státu při podpoře sportu.“

Katastrofální situací sportovišť se zabýval i Senát Parlamentu České republiky, který tento neblahý stav projednal 7. prosince 2017 na svém plénu a přijal usnesení vyzývající MŠMT k nápravě a vypsání Programu IV. K němu se přidal svým prohlášením také Svaz měst a obcí ČR. Česká unie sportu navíc zaslala premiérovi Andreji Babišovi 1. března dopis, ve kterém ho informovala o výsledcích dotazníkového výzkumu a skutečnosti, že z neznámých příčin chybí Program IV.

Sportovní prostředí očekává, že příslušné státní orgány budou situaci nyní urychleně řešit tak, aby infrastruktura v regionech nebyla zanedbána a aby se vlastníci a správci majetků nedostávali do existenčních potíží.

Program IV

Program je ministerstvem každoročně vypisován již řadu let a prostředky z něj tvoří významnou část provozních zdrojů. V rámci Programu IV měly jen prostřednictvím ČUS přijít peníze více než 600 sportovním subjektům vlastnícím nebo dlouhodobě spravujícím sportoviště, daleko více takových se pak přihlásilo o dotaci přes národní sportovní svazy. Jedná se o příspěvky na úhradu provozních nákladů venkovních i krytých hřišť, šaten a zázemí sportovišť ve vlastnictví klubů a jednot, často však i velkých sportovních komplexů, včetně sportovních hal a stadionů.

Zrušení Programu IV ovlivnilo rozpočet TJ/SK

Komplikací v rozvoji klubů a jednot představovalo zrušení Programu IV určený na provoz a údržbu hřišť a sportovních zařízení. Z tohoto dotačního programu plánovalo čerpat prostředky 42 % TJ/SK. Pro 80 % z nich pak nemožnost čerpání znamenala zásah do rozpočtu, 29 % klubů a jednot žádné náhradní zdroje nesehnalo. Jedenáct sportovních subjektů pak kvůli tomu muselo uzavřít své sportoviště. Výpadkem dotace nebyla dotčena sportoviště ve vlastnictví a správě měst a obcí, která na tuto dotaci nemají nárok.