19.08.2010

Zpoplatnění videoterminálů: opravdu tak nejasné?

Po několika měsících účinnosti novely zákona o místních poplatcích, která výrazně rozšiřuje předmět zpoplatnění, provozovatelé hazardních her stále zdůrazňují z jejich pohledu závažné nejasnosti. Provozovatelé rovněž zpochybňují sdělení Ministerstva financí a opakují svoji obavu, aby při případných soudních sporech obce neutrpěly škodu...

Po několika měsících účinnosti novely zákona o místních poplatcích, která výrazně rozšiřuje předmět zpoplatnění, provozovatelé hazardních her stále zdůrazňují z jejich pohledu závažné nejasnosti. Provozovatelé rovněž zpochybňují sdělení Ministerstva financí a opakují svoji obavu, aby při případných soudních sporech obce neutrpěly škodu… Problematice zpoplatňování se věnovala koordinační schůzka, které se zúčastnili dva náměstci ministra financí, ředitelé odborů zabývajících se legislativou, místními poplatky i povolováním loterií, dále pak zástupci téměř všech asociací provozovatelů různých forem hazardních her.

Ministerstvem financí zastávané stanovisko není v rozporu s názorem Svazu. Autoři sdělení, které je od srpna dostupné na webových stránkách ministerstva, se domnívají, že případná definice „jiného technického herní zařízení“ musí být upravena přímo v zákoně 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách. Navíc nevidí komplikaci v širokém pojetí, neboť ze zákona je zcela zřejmé, že zařízení musí být technické, herní a povolené Ministerstvem financí. Soupis těchto zařízení obce získají právě od ministerstva.

Provozovatelé několikrát uvedli svoji ochotu platit místní poplatky, avšak trvají na existenci nejistoty ohledně předmětu zpoplatnění. Snahou je dokázat, že určitá vágnost ustanovení v zákoně 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, vyžaduje zpřesnění. Nejlépe legislativní změnou. Právní konzultant provozovatelů několikrát zmínil dlouhý a složitý proces certifikace, který může být případnou přitěžující okolností při soudním jednání. Tento proces však evidentně nemá natolik přímou souvislost s místními poplatky, které se vztahují na již ministerstvem financí povolená určitá zařízení, která již certifikací prošla a byla určena jako herní. Diskuze, zda je nutno rozlišovat centrální a koncové zařízení, působí spíše jako zdržovací taktika. Na centrální jednotku si hráči „nesáhnou“, navíc povolení Ministerstva financí se vztahují na jednotlivé koncové jednotky označené rozdílnými identifikačními čísly. A Ministerstvo financí má jistě přesný přehled o vydaných povoleních, jejichž platnost může být až desetiletá. Právnické pře o aplikaci zákona o loteriích, jehož hlavní část vychází ze situace v roce 1990, na současné a budoucí způsoby uspokojování hráčské vášně opět navozuje spíše pocit snahy o komplikaci nekomplikovaného.

Připomeňme, že široce pojatá definice byla účelem předkladatele, neboť dle stenozáznamu uváděl pan senátor Kubera následující zdůvodnění svého návrhu: „(Návrh) vyrovnává situaci na trhu hrací zařízení, kdy v současné době obce dostávají poplatek pouze z tzv. hracích automatů - říkejme jim jednorucí bandité, to jsou normální přístroje a proti nim stojí videoterminály, kde obce mají minimální vliv, nemohou to omezovat, protože licence dodává ministerstvo financí. Obce, které se pokoušely zabránit hazardu vyhláškami, zabránily normálním automatům a na videoterminály to nemělo vliv. Tento zákon dává videoterminály na stejnou úroveň, jako jsou klasické hrací automaty, a to tak, že dokonce předjímá i tzv. triplexy, které se chystají. To jsou další moderní přístroje, kdy se využije toho, že v zákonu to není řešeno, tak se vymyslí další nový přístroj, který není zákonem pokrytý. Na státní rozpočet to nemá žádný vliv, jen to o něco vylepší příjmy obcí a budou mít možnost podporovat neziskové organizace, případně mladé sportovce.“  Požadavek provozovatelů na změnu, resp. zúžení, definice činí deklarovanou ochotu platit místní poplatek poněkud relativní.

Svaz již dříve požádal, také v souvislosti s připravovanou účinností daňového řádu, Ministerstvo vnitra o přípravu vzorové vyhlášky o místním poplatku. Vyhláška samozřejmě nemůže jít nad rámec zákona, může však předmět zpoplatnění zúžit. Provozovatelé považují za nespravedlivé, že by měli platit za povolená a nikoliv provozovaná zařízení. V případě, že zastupitelstvo uzná za vhodné, může neprovozovaná zařízení samozřejmě osvobodit. Svaz by uvítal, kdyby vzorová vyhláška navedla obec, jak takové osvobození upravit za co nejmenší administrativní zátěže pro obec i poplatníka. V rozhodnutí zastupitelů se pravděpodobně také odrazí dosavadní zkušenosti s provozovateli na území obce.

Provozovatelé přislíbili předložit Ministerstvu financí i Svazu měst a obcí několikrát zmiňovanou právní analýzu nevhodnosti současné právní úpravy a také navrhnout úpravu zákona o loteriích ve smyslu definice jiného technického herního zařízení. Mělo by se tak stát do konce srpna. Do sedmi kalendářních dní od obdržení tohoto právního názoru by se měla konat schůzka právních expertů všech dotčených subjektů (patrně včetně Ministerstva vnitra), která by měla vyústit v případné doplnění metodického sdělení.

S ohledem na očekávanou novou koncepci regulace hazardu, která vyplývá rovněž z programového prohlášení vlády, by měla být vytvořena pracovní skupina, která by v první fázi rozpracovala vládní vizi. V závěru jednání Ministerstvo financí rovněž zmínilo připravovanou novelu současného zákona o loteriích a jiných podobných hrách, jež by měla nabýt účinnosti 1. ledna 2011, avšak dosud nebyla vládě předložena.