22.12.2016

EET: Zeptali jsme se za vás

Co pro obce a příspěvkové organizace znamená zavedení elektronické evidence tržeb? Zeptali jsme se zástupců Generálního finančního ředitelství. Přečtěte si sadu našich otázek a odpovědí, které zpracovali Ing. Jiří Fojtík, ředitel sekce metodiky a výkonu daní, a Mgr. Kateřina Ptáková, vedoucí oddělení závislé činnosti a evidence tržeb.

Soubor praktických otázek a odpovědí:

Otázka č. 1: Obce jsou zákonem osvobozeny, existují nějaké výjimky, kde to neplatí? Uveďte na konkrétním „modelovém“ příkladu.

Příjmy obce jsou z evidence tržeb vyloučeny. Jedním z důvodů je mimo jiné i skutečnost, že s ohledem na režim daně z příjmů právnických osob podle § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní, jsou obce v situacích, kdy figurují jako poplatník daně z příjmů právnických osob, zároveň také příjemcem celé vybrané daně z příjmů právnických osob. Fakticky tak dochází k situaci, kterou lze přirovnat k „osvobození“ od daně, neboť obce daň odvádí de facto samy sobě. I to je důvod, proč není nutné zavádět mechanismus evidence tržeb, neboť zde nehrozí riziko nižšího odvodu daně z příjmů.

Co se týče výjimek z výše uvedeného pravidla, že tržby obce evidenci nepodléhají, zákon žádnou takovou výjimku nezakotvuje. Důležité je však upozornit na to, že mohou nastat situace, kdy obce mohou být v pozici osoby, která je povinna plnit evidenční povinnost. Jedná se však o případy, kdy obec přijímá tržby nikoli na svůj účet, nýbrž přijímá tržby jiného subjektu. Obec může např. uzavřít smluvní vztah s třetí osobou, kdy na základě přímého či nepřímého zastoupení bude přijímat tržby, které splňují formální a materiální znaky evidované tržby, obec tedy bude přijímat na účet této třetí osoby platby hrazené v hotovosti nebo jiným obdobným způsobem (platební kartou, šekem, stravenkou, voucherem apod.) a bude se jednat o příjem z podnikatelské činnosti této třetí osoby.

V takovém případě bude obec tyto tržby za třetí osobu evidovat, tedy bude nejpozději v okamžiku uskutečnění evidované tržby odesílat údaje o této evidované tržbě správci daně a bude vystavovat účtenku, tomu, od koho evidovaná tržba plyne. V závislosti na tom, o jaký druh zastoupení se bude v daném konkrétním případě jednat, bude třeba přizpůsobit hardwarové a softwarové vybavení a bude nutno zabezpečit vyzvednutí autentizačních údajů a vystavení certifikátu. Obec může evidovat na svém pokladním zařízení nebo jí může toto zařízení poskytnout třetí osoba. V případě přímého zastoupení bude obec evidovat tržby na DIČ této třetí osoby (v datové zprávě bude toto DIČ uvádět jako DIČ poplatníka) a k podpisu bude využívat certifikát této třetí osoby. V případě nepřímého zastoupení bude obec evidovat pod svým DIČ a k podpisu využije svůj certifikát. Zákon o evidenci tržeb umožňuje řešit vzájemné vztahy formou pověření, kdy třetí osoba může obec pověřit, aby za ni její tržby evidovala. V takovém případě bude obec tržby evidovat pod svým DIČ (v datové zprávě bude toto DIČ uvádět jako DIČ poplatníka), zároveň však bude uvádět také DIČ pověřujícího poplatníka, jemuž tržby plynou. V případě pověření bude obec používat svůj certifikát. Z výše uvedeného vyplývá, že v případě nepřímého zastoupení a pověření bude nezbytné, aby obec požádala o autentizační údaje, které jí umožní přístup do webové aplikace EET. Požádat může dvěma způsoby, a to buď osobně u libovolného finančního úřadu na kterémkoli jeho územním pracovišti, nebo elektronicky na Daňovém portálu prostřednictvím přihlašovacích údajů do datové schránky. Po získání uživatelského jména a hesla je nutné oznámit na stránkách webové aplikace EET údaje o provozovnách, v nichž dochází k přijímání evidovaných tržeb, následně je třeba vygenerovat certifikát a tento certifikát je nutné nahrát do příslušného pokladního zařízení.

Otázka č. 2: Obchodní společnosti zřizované obcemi nejsou od EET osvobozeny. Jaké povinnosti budou mít obchodní společnosti zřizované obcemi podle zákona o evidenci tržeb? Co to pro ně znamená? Mají v této souvislosti nějaké povinnosti i obce jakožto zřizovatelé? Uveďte na konkrétním „modelovém“ příkladu.

Za tržby územního samosprávného celku se pro účely evidence tržeb nepovažují tržby obchodních společností zřízených tímto územním samosprávným celkem dle § 23 odst. 1 písm. c) zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů. Ačkoliv územní samosprávný celek může v souladu s touto právní úpravou založit kapitálovou obchodní společnost (s. r. o., a. s.) nebo se stát spolu s jinými osobami účastníkem (společníkem) na činnostech jiných osob, zejména obchodních společností nebo obecně prospěšných společností, a na jejich činnosti se podílet svým majetkem včetně finančních prostředků, bude důvodem, proč tyto obchodní společnosti budou podléhat režimu evidence tržeb, skutečnost, že tyto společnosti jednají v právních vztazích nezávisle na územním samosprávném celku.

Tyto obchodní společnosti tedy budou za předpokladu, že přijímají tržby ze své podnikatelské činnosti v hotovosti nebo jiným obdobným způsobem (platební kartou, šekem, stravenkou, voucherem apod.), povinny takové tržby evidovat. Evidenční povinnost zahrnuje dva základní úkony. Nejpozději v okamžiku uskutečnění evidované tržby bude společnost odesílat údaje o této evidované tržbě správci daně a bude vystavovat účtenku tomu, od koho evidovaná tržba plyne.

Vznik povinnosti evidovat tržby se odvíjí od zařazení dané činnosti podle Klasifikace ekonomických činností NACE do jednotlivých fází postupného náběhu evidence tržeb. Pokud obchodní společnost provádí více činností, musí určit okamžik vzniku evidenční povinnosti u každé činnosti zvlášť. Poplatníkovi však nic nebrání začít evidovat tržby dříve než v okamžiku stanoveném v zákoně.

Pokud by poplatník provozoval ve své provozovně kromě své hlavní činnosti i činnosti malého rozsahu (tzv. minoritní činnosti) a povinné evidování tržeb z těchto minoritních činností by podléhalo evidenci tržeb dříve, než evidování tržeb z hlavní činnosti, lze povinnost evidovat tržby z této minoritní činnosti odsunout až do okamžiku vzniku povinnosti evidovat tržby z činnosti hlavní. Za minoritní činnost lze považovat činnost, u níž platby tvoří maximálně 49 % z celkových plateb provozovny a současně nepřevyšují částku 175 000 Kč. Má-li poplatník v jedné provozovně minoritních činností více, potom se pro posouzení výše uvedených kritérií platby z minoritních činností sčítají. Pro posouzení uvedených kritérií jsou vždy zohledňovány platby přijaté poplatníkem v rámci jedné provozovny, které zároveň splňují formální a materiální náležitosti evidované tržby ve smyslu ZoET, a to za předcházející kalendářní rok. Poplatník, který začíná podnikat a nemá pro účely stanovení uvedených kritérií údaje z předchozího roku, může provést kvalifikovaný odhad. Jsou-li splněny výše uvedené podmínky, pak nemá poplatník povinnost v roce následujícím platby z minoritní činnosti evidovat.

Otázka č. 3: Bude se týkat EET příjmů obce za vodné a stočné v případě, že obec provozuje vodovod a kanalizaci svými zaměstnanci? A jak, když má zřízenou vlastní provozní společnost, které vodohospodářskou infrastrukturu pronajímá a od této společnosti získává nájemné?

V prvním z uvedených případů, kdy vodovod a kanalizaci provozuje obec prostřednictvím svých zaměstnanců a vodné a stočné je příjmem obce, se jedná o tržby, které jsou z evidence vyloučeny. V situaci, kdy obec zřídí k provozování této činnosti obchodní společnost a příjmy z této činnosti jsou příjmem této společnosti, bude třeba posoudit, zda jsou splněny podmínky pro vyloučení dle § 12 odst. 1 písm. j) ZoET. V případě, kdy společnost disponuje povolením krajského úřadu podle zákona o vodovodech a kanalizacích, jsou tržby z podnikání na základě tohoto povolení vyloučeny. Co se týče platby za nájem vodohospodářské infrastruktury, která je příjmem obce, opět se bude jednat o tržbu vyloučenou z evidence.

Závěrem lze poznamenat, že úhrada vodného a stočného bude pravděpodobně prováděna platbami z účtu na účet či formou inkasa, které evidenci tržeb nepodléhají.

Otázka č. 4: Jak máme řešit prodej v informačním centru, které spadá pod město, je to jedna z jeho organizačních složek. Obec je jako ÚSC dle § 12 odst. 1 vyloučena z EET. EET tedy nepodléhají žádné tržby obce (ani v hlavní, ani v hospodářské činnosti, bez ohledu na DPH), ale pokud prodává např. pohledy, knihy či keramiku třetí osobě, se kterou má sjednanou smlouvu (subjektem ve smlouvě je město), zda se na město nevztahuje § 8 o tzv. nepřímé zastoupení? Město, zákonem od EET jinak osvobozené, by pak bylo nuceno zřizovat EET kvůli pár pohledům či keramickým hrnečkům, anebo by případně od zprostředkování prodeje ustoupilo. Po posouzení tohoto dotazu se domníváme, že město jedná svým jménem na účet komitenta např. keramika – tedy zachycuje tržby, které jsou v hotovosti, kartou (jiné způsoby asi nepadají do úvahy) a vzájemné platby mezi komitentem a komisionářem probíhají na bázi fakturace (fakturace pod EET nespadá). Podle § 8 ZoET je povinen evidovat tržbu ten, kdo jedná svým jménem na účet jiného. Pokud, ale § 12 ZoET vylučuje z evidence tržeb územní samosprávný celek, pak dle našeho názoru, by tyto tržby neměly pod EET spadat. Zákon nestanoví u vyloučených tržeb výjimky spadající pod EET – pokud budeme vycházet z doslovného i jazykového výkladu.

V rámci tohoto dotazu je nastíněna situace, kdy dochází k tzv. komisnímu prodeji. Komisní prodej funguje na bázi nepřímého zastoupení. To vyplývá z obsahu závazkového vztahu, který vzniká uzavřením komisionářské smlouvy upravené v § 2455 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Komisionářskou smlouvou se komisionář zavazuje obstarat pro komitenta na jeho účet vlastním jménem určitou záležitost, a komitent se zavazuje zaplatit mu odměnu. V daném případě je komisionářem informační centrum (organizační složka obce) a komitentem třetí osoba, jejíž zboží je v infocentru prodáváno.

Zákon o evidenci tržeb obsahuje zvláštní ustanovení, které upravuje tento aspekt právního vztahu nepřímého zastoupení ve vztahu k povinnosti evidovat tržby, konkrétně se jedná o ustanovení § 8 ZoET, které stanoví: „Jedná-li poplatník svým jménem na účet jiného poplatníka, je povinen evidovat tržbu ten, kdo jedná svým jménem na účet jiného.“ Je tedy zřejmé, že povinnost evidovat tržby je na straně komisionáře, a to jak ve vztahu k plnění, které je příjmem na straně komisionáře, tak plnění, které je příjmem na straně komitenta. Specifikem úpravy evidence tržeb v režimu nepřímého zastoupení je skutečnost, že komisionář je povinen evidovat i takovou tržbu, která představuje plnění, jež je kompletně příjmem na straně komitenta (neobsahuje tedy marži komisionáře), ledaže tato platba nezakládá komitentovi rozhodný příjem ve smyslu § 6 ZoET nebo se jedná o platbu, která je z evidence tržeb zcela vyloučena na základě § 12 ZoET.

Vzhledem k tomu, že evidovaná tržba v daném konkrétním případě není příjmem obce (komisionáře), ale příjmem třetí osoby (komitenta), není možné aplikovat § 12 ZoET a nejedná se o tržbu vyloučenou z evidence. Takový charakter by měla pouze případná marže obce, pokud by byla součástí celkové ceny zboží.

Výše uvedenému postupu musí odpovídat i samotná realizace evidenční povinnosti. Komisionář je povinen nejpozději při uskutečnění evidované tržby zaslat datovou zprávou údaje o této evidované tržbě a vystavit účtenku tomu, od koho evidovaná tržba plyne. V datové zprávě bude komisionář uvádět své DIČ jako DIČ poplatníka (položka DIČ pověřujícího poplatníka zůstane nevyplněna), svou provozovnu, v níž byla tržba uskutečněna, a k podpisu datové zprávy použije svůj certifikát.

Následný převod tržeb z obce na třetí osobu by evidenci tržeb podléhal pouze za předpokladu, že jsou splněny formální a materiální znaky evidované tržby a nejedná se o tržby vyloučené z evidence tržeb. V případě maloobchodu se jedná o tržby dočasně vyloučené, neboť povinnost evidence tržeb z této činnosti, která spadá do 2. Fáze, vzniká poplatníkům až 1. 3. 2017.