Daňová válka obcí samosprávám neprospěje

Množí se telefonáty od starostů, kteří chtějí sdělit svůj názor, vyjádřit určitou obavu nebo se jen optat, jak příprava a schvalovací proces postupuje. Zda se neobjevuje něco, co by znamenalo pro obecní samosprávy újmu. Bylo tomu tak v roce 1992, když se chystala první zásadní transformace místních rozpočtů, stejně tak v průběhu celých devadesátých let minulého století při přípravách všech návrhů zákona o obcích, při koncipování základních tezí reformy veřejné správy, při prosazování myšlenky zřídit kraje či v roce 2000 při rychlé tvorbě stávajícího zákona o rozpočtovém určení daní. Pamětníci potvrdí, že v té době, až na řídké výjimky, nebral nikdy nikdo ze státní správy náš Svaz skutečně vážně. Státní byrokracie argumentovala unisono tím, že Svaz nezastupuje všechny obce a města, dokonce ani ne podstatnou část obyvatelstva. Kancelář Svazu v té době byla pouhým sekretariátem, neměla žádné odborné pracovníky. Legislativně-právní oddělení bylo utopickou ideou. Přesto jsme společně od té doby prosadili stovky legislativních změn, které umožňují spravovat obce neskonale lépe, než kdyby Svaz neexistoval.

Doba nebyla lehká. Ostatně, kdy můžeme tvrdit opak. Dodnes však byla jedna věc vždy nezpochybnitelná. Svazová jednota založená na jednoduchém principu rovnosti. Každá obec měla stejné postavení, váha hlasu starosty té nejmenší obce byla rovna hlasu primátora, a to i toho pražského. Žádná obec nemohla mít výhody na úkor obce druhé. Bez jakýchkoliv problémů byl akceptován princip komor. Ten se stal vnitřní svazovou právní zárukou, že větší, na počet občanů významnější města, nezneužijí své politické síly, a naopak, menší obce, kterých je ale zase mnohem více, nepřehlasují města větší. Na prvním místě bylo vždy hájit společně oprávněné požadavky obecních samospráv. A malé obce vždy patřily k činorodému jádru Svazu.

V současných dnech projednávaný návrh novely zákona o rozpočtovém určení daní přináší pro mnohé z vás nečekanou změnu v prosazování zájmů obecních samospráv. Objevili se starostové, kteří se zaručují, že vám přinesou do vašich pokladen více peněz. Chtějí se stát těmi pravými obhájci zájmů malých obcí, a to dokonce i měst do 50 tisíc obyvatel. Argumentace je přitom stručná, jasná. Nebude-li vyhověno, hrozí, že zažalují stát za diskriminaci obcí.

Podstata nového fenoménu, který se v souvislosti s RUD objevil, však leží někde úplně jinde. Prvně po roce 1989 jedna skupina starostů obviňuje své kolegy, tentokrát z obcí větších, v čele s Prahou, z neutěšené ekonomické situace malých obcí. Podle odezvy některých starostů se zdá, že sémě rozkolu úspěšně klíčí. Kdo na tom může mít zájem? Byla práce Svazu do této chvíle skutečně diskriminační vůči malým obcím? Kdo a co tím vším asi  sleduje?

Staré přísloví praví, ráno moudřejší večera, nic se nejí tak horké, jak se uvaří. Předsednictvo Svazu a poté i Rada Svazu zaujmou stanovisko. Samotná problematika RUD je pak v dnešním čísle zpravodaje dostatečně popsána. Od historie vzniku vládní předlohy až po roli Svazu při obhajobě zájmů těch nejmenších obcí.