07.09.2026

José Manuel Barroso: Střední a východní Evropa má před sebou další velkou příležitost. Rozhodnou investice, technologie – a důvěra

Bývalý předseda Evropské komise a někdejší portugalský premiér José Manuel Barroso vystoupil 3. září na Kommunale Sommergespräche v Bad Aussee s pohledem na další ekonomický vývoj střední a východní Evropy. Svaz měst a obcí ČR na této akci zastupovali Richard Vereš, starosta Slezské Ostravy, výkonná ředitelka SMO ČR Radka Vladyková a Monika Štěpánová, ředitelka sekce regionálního rozvoje, zahraničních vztahů a projektů.

Evropská integrace jako jeden z hlavních motorů hospodářského růstu

Barroso na úvod připomněl, jak zásadní změnu přinesl zemím střední a východní Evropy vstup do Evropské unie. Efekt evropské integrace podle něj nezačíná až samotným členstvím. Už ve chvíli, kdy země začne seriózně vyjednávat o vstupu do EU, dochází k její stabilizaci, roste důvěra investorů a začínají přicházet první investice. Po vstupu se tento proces ještě výrazně posiluje. Jako příklad uváděl Polsko. Ještě relativně nedávno bylo podle něj v situaci připomínající Španělsko před jeho hospodářským vzestupem – a následně zažilo podobný ekonomický „zázrak“. Velmi názorné bylo také jeho srovnání Polska a Ukrajiny. Připomněl, že v minulosti byly jejich ekonomické výchozí pozice mnohem bližší než dnes a řada lidí očekávala, že právě Ukrajina poroste rychleji, mimo jiné díky výrazně většímu nerostnému bohatství. Zásadní rozdíl ale podle něj vytvořila evropská integrace: Polsko vstoupilo do Evropské unie, Ukrajina nikoliv.

Právě země střední a východní Evropy podle Barrosa patří mezi ty, které z evropské integrace profitovaly nejvíce. Při hodnocení členství bychom se proto podle něj neměli ptát pouze na to, co EU udělala dobře či špatně, ale také na mnohem zásadnější otázku: Jak by tyto země vypadaly, kdyby do Evropské unie vůbec nevstoupily? Podle Barrosa je pravděpodobné, že jejich dnešní ekonomická a politická situace by se mnohem více podobala zemím, jako jsou Moldavsko nebo Gruzie. V této souvislosti zazněla i jedna z jeho klíčových myšlenek: Evropská unie není dokonalá, ale je nejlepší alternativou, kterou máme. Bez ní by podle něj byla situace výrazně horší.

Konvergence pokračuje, ale zpomaluje

Ekonomická konvergence mezi západní a východní částí Evropy podle Barrosa pokračuje, je však postupně pomalejší a méně rovnoměrná. Mezi země, kterým se na této cestě daří, zařadil zejména Polsko, Českou republiku, Rumunsko a pobaltské státy. Právě ty podle něj představují pro investory největší potenciál v rámci zemí střední a východní Evropy. Současně upozornil na problém, který je nám dobře známý: Česká republika a Polsko jsou velmi silně závislé na průmyslové výrobě – mimo jiné na výrobě navázané na německé společnosti – a zároveň se dostaly prakticky k plné zaměstnanosti. Dosavadní model růstu tak začíná narážet na své limity. Není už dostatek pracovní síly, která by umožnila jednoduše přivádět další výrobní firmy a rozšiřovat kapacity stejným způsobem jako v minulosti.

Další fáze růstu proto podle Barrosa nemůže stát pouze na rozšiřování výroby. Klíčové budou především inovativní služby s vysokou přidanou hodnotou, modernizace průmyslu a jeho propojení s nejnovějšími technologiemi a umělou inteligencí.

Polsko, Česká republika a Rumunsko jako velký investiční prostor

Právě Polsko, Českou republiku a Rumunsko označil Barroso za země s mimořádně vysokým současným investičním potenciálem. Jejich výhodou je velmi silná výrobní základna. Evropa podle něj stále disponuje průmyslovou výrobou na světové úrovni. Úkolem nyní není tuto základnu opustit, ale propojit ji s kvalitní infrastrukturou, logistikou, digitalizací a nejnovějšími technologiemi. A právě zde se otevírá obrovský prostor pro investice. Barroso hovořil o investičním cyklu přibližně na příštích patnáct let a o potřebě investic v rozsahu minimálně jednoho bilionu eur, přičemž nejméně přibližně třetina by podle něj měla pocházet ze soukromého kapitálu. Za rozhodující považuje především investice realizované na regionální úrovni. Velmi konkrétně vyjmenoval infrastrukturu, kterou bude Evropa potřebovat: nové energetické sítě, optická a datová spojení, úložiště a především vzájemné propojení jednotlivých systémů a sektorů. Vedle toho zmiňoval železnice, přístavy, logistickou infrastrukturu a infrastrukturu pro vytápění, chlazení a energetiku. Nejde přitom pouze o budování jednotlivých izolovaných projektů. Podstatná je vzájemná propojenost – schopnost infrastrukturu a jednotlivé sektory spojit do funkčního celku. Právě infrastruktura je podle Barrosa předpokladem toho, aby region dokázal využít svou současnou průmyslovou základnu a přejít k ekonomice s vyšší přidanou hodnotou. Tento důraz velmi přesně odpovídal hlavnímu tématu letošních Kommunale Sommergespräche, které byly věnovány infrastrukturním a energetickým trendům, síťovým kapacitám, digitální infrastruktuře a novým modelům financování.

Umělá inteligence není problém, ale součást další fáze růstu

Barroso přitom nevnímal nástup umělé inteligence primárně jako ohrožení. Transformace už podle něj probíhá. Samotný přechod může být komplikovaný, ale dlouhodobě nepředstavuje hlavní problém. Pro střední Evropu může být naopak zásadní příležitostí. Má-li region jednu z nejlepších výrobních základen, musí ji nyní propojit s umělou inteligencí, moderními technologiemi a kvalitní fyzickou i digitální infrastrukturou. Právě technologie jsou podle něj oblastí, kterou je potřeba podporovat nejvíce.

Bez stabilní střední Evropy nebude stabilní ani Evropa

Ekonomickou perspektivu ale podle Barrosa nelze oddělit od geopolitiky. Pro Evropu je podle něj naprosto zásadní, aby Rusko nezvítězilo ve válce proti Ukrajině a aby střední Evropa zůstala stabilní. Další velkou výzvou je demografie. Evropa bude podle něj muset změnit svůj přístup k migraci, zároveň však upozornil, že některé evropské země již narazily na hranice toho, co jejich společnosti dokážou v oblasti multikulturalismu absorbovat. Důsledkem je rostoucí nejistota a politické napětí, patrné například ve Francii či Německu.

Malé země musí vědět, že jsou malé

Zajímavá byla také Barrosova poznámka o schopnosti menších evropských států spolupracovat. Některé země jsou malé, ale podle něj si tuto skutečnost dostatečně neuvědomují – a nechovají se podle toho. Právě menší státy přitom potřebují spolupracovat více, nikoliv méně. V globální ekonomice totiž jednotlivé menší evropské země samostatně jen obtížně dosáhnou takové ekonomické a politické váhy, jakou mohou mít společně.

Od „capital of trust“ ke „capital of mistrust“

Možná nejméně ekonomická, ale jedna z nejsilnějších částí vystoupení se týkala důvěry. Barroso, který byl jako předseda Evropské komise bezprostředně spojen také s obdobím dalšího rozšiřování Evropské unie a velmi dobře zná země střední a východní Evropy, upozornil na hlubší problém našeho regionu. Zatímco fungující evropské společnosti mohou stavět na určitém „capital of trust“ – kapitálu důvěry –, ve střední a východní Evropě podle něj často vidíme něco opačného: „capital of mistrust – on others and on ourselves.“ Tedy kapitál nedůvěry – vůči druhým i vůči sobě samým. Mluvil dokonce o „deep mistrust“, hluboké nedůvěře, která se podle něj stává jedním ze základů politického chování v těchto zemích.

A právě to může být nakonec stejně závažnou překážkou dalšího rozvoje jako nedostatek kapitálu, infrastruktury nebo pracovní síly. Pokud mají země střední a východní Evropy využít svůj ekonomický potenciál, nestačí investovat pouze do sítí, železnic, technologií a umělé inteligence. Potřebují znovu budovat také důvěru – mezi lidmi, v instituce, v politiku, ve schopnost spolupracovat a nakonec i ve vlastní schopnost uspět.

To je podle mě velmi důležitá zpráva také pro komunální úroveň. Právě tam se totiž velká evropská témata – investice, infrastruktura, demografie, migrace, technologie, ale také důvěra lidí v demokratické instituce – nakonec promítají do každodenního života.

Střední a východní Evropa má tedy podle Barossa před sebou mimořádnou investiční příležitost. Má kvalitní průmysl, technologický potenciál a stále prostor pro další konvergenci. K jejímu využití ale nebude stačit pouze kapitál. Vedle masivních investic budeme potřebovat také něco, co se buduje podstatně obtížněji – nový kapitál důvěry.

Mgr. Monika Štěpánová