19.07.2010

Blokace církevního majetku: řešení se přiblížilo?

Ústavní soud České republiky dne 1. července 2010 rozhodl o ústavní stížnosti skupiny senátorů, ve věci návrhu na zrušení tzv. „blokačního“  ustanovení § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, ve znění pozdějších předpisů, na jejímž podání se před třemi lety Svaz významným způsobem podílel. Svým nálezem skupině senátorů vyhověl Ústavní soud jen částečně. 

Ústavní soud České republiky dne 1. července 2010 rozhodl o ústavní stížnosti skupiny senátorů, ve věci návrhu na zrušení tzv. „blokačního“  ustanovení § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, ve znění pozdějších předpisů, na jejímž podání se před třemi lety Svaz významným způsobem podílel. Svým nálezem skupině senátorů vyhověl Ústavní soud jen částečně. 

V roce 2007 se na Ústavní soud obrátila skupina senátorů s návrhem, aby Ústavní soud zrušil ustanovení § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, ve znění pozdějších předpisů, které blokuje nakládání s původním církevním majetkem do doby vydání zvláštního předpisu. Skupina zároveň požadovala, aby Ústavní soud vyslovil, že dlouhodobá nečinnost Parlamentu ČR, která spočívá v nepřijetí zákona, na nějž toto ustanovení odkazuje, je protiústavní. Tato ústavní stížnost byla podána v úzké spolupráci se Svazem měst a obcí ČR.

Stížností napadené ustanovení § 29 zákona o půdě zakazuje převádět majetek, který dříve církve historicky vlastnily. Zároveň předpokládá, že tento historický majetek církví a náboženských společností nebude předmětem obecného restitučního zákona, jako je právě zákon o půdě, nýbrž zákona zvláštního. Žádný takový předpis však přes zákonný příslib dodnes nebyl přijat. Naprostá většina historického majetku církví a náboženských společností je stále v rukou státu, spravována Pozemkovým fondem ČR. Mnoho obcí a měst nedořešené restituční vztahy omezují v rozvoji, neboť mají na svém území rozsáhlé majetky a pozemky, s nimiž lze pouze obtížně disponovat.

Ústavní soud svým nálezem sp. zn. Pl. ÚS 9/07 vyhověl senátorům pouze částečně. Návrh na zrušení ustanovení § 29 zákona o půdě soud zamítl. Dispoziční omezení nakládání s původním církevním majetkem dle názoru Ústavního soudu slouží jedině k ochraně tohoto majetku do doby přijetí zmíněného zvláštního zákona, nikoliv k omezení obcí v jejich samosprávě. Ve druhé části stížnosti však Ústavní soud senátorům vyhověl a vyslovil, že „dlouhodobá nečinnost Parlamentu České republiky spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu, který by vypořádal historický majetek církví a náboženských společností, je protiústavní a porušuje čl. 1 Ústavy České republiky, čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 15 odst. 1 a čl. 16 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod“.

Představitelé měst a obcí vnímají problematiku konečného vyřešení otázky vyrovnání mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi jako klíčovou. Svaz měst a obcí ČR je připraven opět v této věci jednat s novou vládou a Parlamentem ČR a nadále hájit zájmy obcí.