14.09.2026

Když se plány sečtou: německá analýza dostupných energetických plánů obcí ukazuje, kde mohou očekávání narazit na realitu

Tepelná čerpadla, tepelné sítě, biomasa, renovace budov. Nejen německé obce dnes plánují, jak bude jejich zásobování teplem vypadat za dvacet let.

Nová rozsáhlá analýza německých komunálních energetických plánů ale upozorňuje na důležitý problém: řešení, které může vypadat realisticky z pohledu jedné obce, nemusí být reálné ve chvíli, kdy se stejným zdrojem, kapacitou nebo tempem investic počítají stovky obcí současně.

Téma se přitom netýká pouze Německa. Povinnost plánovat budoucí zásobování teplem a chladem vychází také z evropské legislativy a postupně se promítá do národních systémů členských států včetně České republiky.

Revidovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1791 o energetické účinnosti stanoví v článku 25, že členské státy musí zajistit přípravu místních plánů vytápění a chlazení minimálně v obcích s více než 45 000 obyvateli. Plány mají mimo jiné vycházet z místních dat, hodnotit potenciál energetických úspor, obnovitelných zdrojů a odpadního tepla, zohledňovat existující energetickou infrastrukturu a potřeby místních komunit a vznikat za účasti relevantních aktérů a veřejnosti.

Nejde přitom o povinnost, kterou by evropská směrnice přímo ukládala jednotlivé české obci. Směrnice zavazuje členské státy – tedy také Českou republiku – aby tento systém vytvořily ve svém národním právním a institucionálním rámci. Termín pro transpozici hlavních ustanovení směrnice byl 11. října 2025.

Německo šlo ve své národní úpravě výrazně nad evropské minimum. Zákon o plánování tepla – Wärmeplanungsgesetz – požaduje zpracování plánů prakticky pro všechna území obcí, tedy přibližně 11 000 obcí. Pro území s více než 100 000 obyvateli navíc německý zákon stanovil termín pro vytvoření plánů do 30. června 2026, pro ostatní do 30. června 2028. U obcí pod 10 000 obyvatel mohou spolkové země umožnit zjednodušený postup nebo společné plánování více obcí.

Co ukazuje téměř tisíc německých obcí

Právě rychlý rozvoj komunálního plánování v Německu nyní umožňuje podívat se na výsledky ve větším měřítku. Öko-Institut a Fraunhofer-Institut für Solare Energiesysteme ISE v rámci projektu KOMpare analyzovaly 377 dostupných komunálních plánů zahrnujících celkem 938 obcí různých velikostí a ze všech částí Německa. Analýza sleduje současnou strukturu zásobování teplem i představy obcí o roce 2045, budoucí spotřebu energie, renovace budov, využití biomasy, průmyslové teplo a emise skleníkových plynů. Výsledky potvrzují, že vhodná řešení se výrazně liší podle velikosti obce, hustoty zástavby, struktury budov, dostupné infrastruktury a místních energetických zdrojů.

Tepelná čerpadla a tepelné sítě jako hlavní směr

Dnes připadá v hodnocených obcích přibližně tři čtvrtiny dodávek tepla na zemní plyn a topný olej. Pro rok 2045 však plány předpokládají téměř úplný odchod od fosilních paliv. Hlavními pilíři budoucího zásobování mají být tepelná čerpadla a tepelné sítě, které mají společně pokrývat přibližně čtyři pětiny budoucí potřeby tepla. Rozložení se přitom významně liší podle typu území: větší a hustěji zastavěná města počítají více s tepelnými sítěmi, zatímco v menších obcích získávají větší význam decentralizovaná tepelná čerpadla.

Samotné tepelné sítě přitom mají projít zásadní proměnou zdrojů. U 440 obcí, pro které plány obsahovaly dostatečné údaje o budoucím zdrojovém mixu síťového zásobování teplem, mají v roce 2045 zajišťovat 38 % výroby tepelná čerpadla, 20,2 % odpadní teplo, 17,8 % biogenní energetické zdroje, 7 % geotermální energie, 6,1 % vodík a syntetická paliva, 3,6 % solární termika, 1,2 % přímé využití elektřiny a 6,1 % ostatní zdroje. Tepelná čerpadla tedy nemají sloužit jen jednotlivým budovám, ale mají se stát také nejvýznamnějším zdrojem tepla pro samotné tepelné sítě.

Právě zde se ale znovu otevírá otázka realizovatelnosti plánů. Studie upozorňuje, že u tepelných čerpadel není vždy dostatečně specifikováno, z jakého konkrétního zdroje budou potřebné objemy nízkopotenciálního tepla získávány. Pokud mají zároveň významně růst decentralizovaná tepelná čerpadla i velká čerpadla napájející tepelné sítě, musí tomu odpovídat dostupnost místních zdrojů tepla i kapacita elektrických distribučních sítí. Už tento výsledek tak ukazuje důležitý princip: pro transformaci zásobování teplem neexistuje jedno univerzální řešení a ani technologicky správně zvolený směr ještě automaticky neznamená, že bude v každém území skutečně realizovatelný.

Když všichni počítají se stejným zdrojem

Ještě zajímavější je však rozdíl mezi tím, co předpokládá jednotlivý plán, a tím, co může být k dispozici celému systému. Nejvýraznějším příkladem je biomasa. V 63 % analyzovaných obcí převyšuje množství biomasy plánované pro rok 2045 lokální potenciál biomasy, který daná obec ve svém plánu sama identifikovala.A při součtu všech analyzovaných plánů je rozdíl ještě zřetelnější: plánovaná spotřeba biomasy převyšuje dostupné potenciály téměř o 40 %. Z pohledu jedné obce nemusí být takový předpoklad nelogický. Chybějící biomasu lze přece nakoupit v sousedním regionu nebo dovézt odjinud. Problém nastává ve chvíli, kdy stejnou úvahu udělá velké množství obcí současně. Zdroj, který každý jednotlivě považuje za dostupný, pak nemusí být dostupný všem – nebo alespoň ne ve stejném množství a za cenu, se kterou plány počítají. Analýza proto upozorňuje i na možné budoucí konkurenční využívání biomasy mezi různými regiony a sektory. To je možná nejzajímavější závěr celé studie: součet jednotlivě realisticky vypadajících místních plánů ještě nemusí vytvořit realistický plán celého systému.

Podobný problém se objevuje u renovací

Stejná otázka se netýká pouze energetických zdrojů. Analyzované plány předpokládají do roku 2045 pokles konečné spotřeby energie na teplo přibližně o 29 %. Významnou část tohoto poklesu mají přinést energetické renovace budov. Přibližně dvě třetiny obcí však počítají s tempem renovací výrazně vyšším, než jaké dosud zvládaly. Pokud se takové tempo nepodaří dodržet, skutečná potřeba tepla bude vyšší, než se dnes předpokládá. To následně znamená potřebu větších výrobních kapacit, silnějších sítí a vyšších investic. Opět tedy nestačí pouze stanovit cílový stav. Je třeba současně položit otázku, zda existují kapacity, peníze, firmy, technologie a motivace vlastníků budov potřebné k jeho dosažení.

Tepelná čerpadla znamenají také otázku kapacity elektrických sítí

Podobná vazba existuje mezi plánovaným rozšířením tepelných čerpadel a elektrizační soustavou. Pokud mají tepelná čerpadla v budoucnu zajišťovat tak významnou část vytápění, musí s tím souběžně počítat také plánování místních distribučních sítí. Rozhodnutí o budoucím způsobu vytápění proto nelze oddělit od investic do energetické infrastruktury. Plánování tepla, elektrických sítí, zdrojů a renovací budov musí stále více probíhat společně.

Německo už nyní disponuje tisíci dokončených nebo rozpracovaných plánů. Podle pololetního přehledu německého Spolkového institutu pro výzkum stavebnictví, měst a územního rozvoje – BBSR – mělo k 30. červnu 2026 tepelnou koncepci dokončenu 2 836 obcí a dalších 4 419 na ní pracovalo. S rostoucím počtem plánů se proto postupně mění také hlavní otázka. Už nejde pouze o to, zda obec plán má, ale jestli je možné to, co plánuje, skutečně uskutečnit.

Co si z německé zkušenosti může vzít Česká republika

Německé výsledky samozřejmě nelze jednoduše převést do českého prostředí. Česká sídelní struktura, systém centrálního zásobování teplem, struktura energetických zdrojů i vlastnictví infrastruktury jsou jiné, navíc plány vytápění obce zatím většinově nepřipravují. Ale nastává situace, kdy by se tomu věnovat měly, a pak je dobré vědět, že při energetickém plánování nestačí posuzovat pouze situaci uvnitř hranic jedné obce nebo města. Je potřeba ověřovat také to, zda stejné předpoklady používají další obce a regiony.

Pokud například deset obcí plánuje využít stejný potenciál biomasy, pokud desítky měst současně předpokládají dramatické zvýšení tempa renovací nebo pokud velká část území očekává rychlý přechod na elektrické vytápění, musí být tyto předpoklady hodnoceny také společně. Pro české obce tak může být německá zkušenost užitečným upozorněním ještě předtím, než se plánování dostane do pokročilejší fáze. Dobrý energetický plán totiž není jen obrazem žádoucí budoucnosti ale také testem toho, zda se naše očekávání potkávají s reálně dostupnými zdroji, kapacitou sítí, investicemi a možnostmi území.

Mgr. Monika Štěpánová

Zdroje

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1791 o energetické účinnosti, zejména článek 25 odst. 6 – místní plány vytápění a chlazení.

Öko-Institut / Fraunhofer ISE: Kommunale Wärmeplanung in Deutschland – Auswertung abgeschlossener Wärmepläne im Projekt KOMpare (Stand 07/2026), srpen 2026.

Fraunhofer-Institut für Solare Energiesysteme ISE: informace k projektu KOMpare a výsledkům analýzy komunálních plánů, srpen 2026.

Gesetz für die Wärmeplanung und zur Dekarbonisierung der Wärmenetze (Wärmeplanungsgesetz – WPG), zejména § 4.

BBSR: Status quo der kommunalen Wärmeplanung – 1. Halbjahresbericht 2026, stav k 30. červnu 2026.