23.06.2026

Středně velká města jsou opomíjený pilíř regionálního rozvoje

Na často opomíjená, a v českém kontextu v rámci systému RUD znevýhodněná středně velká města se zaměřila nová studie OECD Unlocking the Potential of Intermediary Cities for Regional Development. Jejím hlavním sdělením je, že středně velká města nejsou ani „malé metropole“, ani „větší venkov“. Plní vlastní, nezastupitelnou roli a zaslouží si mnohem větší pozornost veřejných politik. 

OECD tato města označuje jako „intermediární“ neboli zprostředkující. Nejde přitom jen o samotné město, ale o celou funkční městskou oblast – tedy město spolu s okolními obcemi, jejichž obyvatelé do něj pravidelně dojíždějí za prací, vzděláním, zdravotní péčí nebo službami. Podle mezinárodní definice OECD jde zpravidla o oblasti s 50 až 250 tisíci obyvateli. Sama OECD však upozorňuje, že každá země má odlišnou sídelní strukturu. V českém prostředí proto bývá za středně velká města považováno i širší spektrum center přibližně od 15 do 100 tisíc obyvatel, protože i relativně menší města zde plní významné regionální funkce.

Zatímco v řadě evropských zemí dominuje několik velkých center, české osídlení je tradičně mnohem polycentričtější. OECD identifikovala 11 intermediárních městských oblastí z celkem 15 českých funkčních městských regionů. Žije v nich přibližně 14,5 % obyvatel České republiky. Ještě důležitější je ale jejich každodenní role. Města jako Most, Jihlava, Tábor, Třebíč, Karlovy Vary nebo Zlín slouží jako centra zaměstnanosti, školství, zdravotnictví, kultury i veřejné správy pro desítky okolních obcí. V českém prostředí tuto úlohu navíc posiluje systém obcí s rozšířenou působností, které jsou faktickými centry každodenního fungování rozsáhlých spádových území.

Jedním z nejzajímavějších závěrů studie je odmítnutí představy, že všechna města mají usilovat o stejný model rozvoje. OECD identifikovala několik základních typů středně velkých měst. Některá fungují jako centra znalostí a vzdělávání, jiná jako centra služeb, kultury nebo zaměstnanosti. Další slouží především jako rezidenční zázemí pro širší region. Důležité je tedy rozvíjet vlastní silné stránky a funkce, které jsou pro dané území skutečně potřebné.

Středně velká města mají v průměru nižší příjmy, nižší podíl vysokoškolsky vzdělaných obyvatel a menší zastoupení znalostně náročných služeb. Na druhé straně nabízejí dostupnější bydlení, více zeleně, nižší environmentální zátěž a často také vyšší kvalitu života. OECD však upozorňuje, že více než polovina evropských intermediárních měst v posledním desetiletí ztrácela obyvatele a téměř všude roste podíl seniorů. Dostupné bydlení proto samo o sobě nestačí. Pokud město nedokáže nabídnout kvalitní veřejné služby, atraktivní prostředí nebo perspektivní pracovní příležitosti, mladší obyvatelé odcházejí jinam. To následně oslabuje místní ekonomiku i daňové příjmy, zatímco náklady na zdravotní a sociální služby rostou.

Po uhlí nestačí jen rekultivovat krajinu

Případová studie Mostu dobře ukazuje, jak složitá tato situace může být. OECD jej zařadila mezi města, která plní především rezidenční funkci. Přibližně pětina obyvatel v produktivním věku dojíždí za prací mimo město, což je výrazně více než průměr srovnatelných českých měst. Most tedy poskytuje relativně dostupné bydlení pro širší regionální pracovní trh. Nízké ceny bydlení ale zároveň odhalují strukturální problémy – část bytového fondu je zastaralá a město dlouhodobě čelí odlivu obyvatel.

Mostecko má ještě jednu zvláštnost: je součástí širšího uhelného regionu, který prochází dlouhou a bolestivou proměnou. Krajina po těžbě se mění, vznikají jezera, objevuje se potenciál pro turistiku, rekreaci, nové formy průmyslu i energetiky. Studie ale varuje: transformace regionu nebude úspěšná jen proto, že se staré doly promění v atraktivní vodní plochy. Klíčové je, zda z této změny budou mít prospěch místní obyvatelé. Jestli vzniknou pracovní místa s vyšší přidanou hodnotou. Jestli se zlepší vzdělávání a kvalifikace. Jestli se podaří přitáhnout investice, které nebudou region používat jen jako levnou periferii.

Most tak v textu OECD vystupuje jako příklad města, které má objektivní šanci, ale také velmi omezený čas. Pokud se podaří spojit bytovou politiku, obnovu veřejného prostoru, rekultivaci krajiny, dopravu a ekonomickou transformaci, může se město stát důležitým centrem nového typu. Pokud ne, levnější bydlení samo o sobě úpadek nezastaví.

Spolupráce je cesta

Ještě zajímavější jsou však závěry týkající se spolupráce mezi městy a jejich okolím. Studie opakovaně zdůrazňuje, že ekonomické a sociální vazby dnes nekončí na administrativních hranicích obcí. Lidé běžně dojíždějí za prací, využívají nemocnice, školy nebo kulturní zařízení v sousedních městech. Rozvojové strategie proto musí vznikat na úrovni celého funkčního území, nikoli jednotlivých samospráv. Mnoho středně velkých tak měst financuje infrastrukturu a služby, které využívají obyvatelé širokého okolí, aniž by tomu odpovídaly jejich příjmy. OECD proto upozorňuje na potřebu lépe zohlednit skutečné spádové území měst při plánování investic i nastavování veřejných politik.

Pozitivně studie hodnotí například zkušenosti Ústecké aglomerace s integrovanými územními investicemi (ITI). Právě tento nástroj pomohl propojit plánování infrastruktury, dopravy a rozvojových projektů mezi městy a okolními obcemi. Ukazuje se, že spolupráce funguje nejlépe tehdy, když je spojena s konkrétním problémem a jasným přínosem pro všechny zúčastněné. Příkladem mohou být společné projekty v oblasti dopravy, cyklistické infrastruktury nebo sdílených veřejných služeb.

Investice podle funkcí města, ne podle resortního škatulkování

Jedním z nejzajímavějších doporučení OECD je změna pohledu na veřejné investice. Dotační programy bývají často rozdělené podle perspektivy jejich řídících orgánů – doprava, bydlení, sociální služby nebo životní prostředí. Ve skutečnosti ale obyvatelé vnímají město jako jeden celek a o jeho atraktivitě rozhoduje kombinace všech těchto investic.

OECD proto doporučuje plánovat investice podle skutečné funkce města a jeho spádového území. Pokud je město centrem služeb pro okolní obce, měly by tomu odpovídat investice do zdravotnictví, dopravy či veřejné správy. Pokud plní především rezidenční funkci, prioritou by mělo být kvalitní bydlení a dopravní napojení. Univerzální recept neexistuje – každé město by mělo rozvíjet to, v čem je pro své okolí skutečně nenahraditelné.

To je důležitý vzkaz i pro řídicí orgány, které dnes připravují podobu budoucího programového období EU. Pokud mají evropské prostředky přinášet skutečný dopad, měly by více podporovat integrované investice vycházející z funkcí městských území a jejich vazeb na okolní obce, nikoliv pouze sektorově oddělené projekty.

Studie zároveň otevírá téma financování budoucího rozvoje. Na příkladu Mostu upozorňuje, že řada českých měst byla v posledních desetiletích zvyklá financovat významnou část investic z evropských fondů. Tento model ale nemusí být dlouhodobě udržitelný. S rostoucí ekonomickou úrovní České republiky lze očekávat postupné snižování objemu evropských prostředků a po roce 2030 se Česko může stát čistým přispěvatelem do rozpočtu Evropské unie.

OECD proto doporučuje začít hledat i jiné zdroje financování. Jedním z nich mohou být komunální dluhopisy, které jsou v řadě západoevropských zemí běžným nástrojem financování dlouhodobých investic. Je totiž třeba budovat odborné kapacity a naučit se posuzovat, kdy může být návratné financování výhodnější než čekání na jednorázovou dotaci. Vedle komunálních dluhopisů studie zmiňuje také kvalitně připravené projekty ve spolupráci veřejného a soukromého sektoru. České obce a města mají s těmito nástroji zatím poměrně omezené zkušenosti, a právě proto OECD doporučuje státu podpořit pilotní projekty a sdílení know-how.

Pro českou debatu o budoucnosti regionů je to možná jeden z nejzajímavějších závěrů celé studie. Nestačí řešit, kolik peněz města získají. Stále důležitější bude otázka, zda investice skutečně odpovídají roli, kterou město hraje ve svém území, a zda jsou financovány způsobem, který bude dlouhodobě udržitelný i v době, kdy evropských dotací začne ubývat.

Celé znění studie najdete zde: Unlocking the Potential of Intermediary Cities for Regional Development | OECD

Mgr. Monika Štěpánová