12.05.2026

Nákup energií pro obce: jak se orientovat v tržním prostředí

Webinář ze série Hodinka regionálního rozvoje ukázal, jak mohou samosprávy nakupovat energie odpovědněji a proč se vyplatí přemýšlet o nákupu jako o dlouhodobém procesu.

Nákup elektřiny a plynu už pro obce není jen otázkou jedné soutěže na nejnižší cenu. Z vystoupení Jiřího Gavora, nezávislého konzultanta a předsedy Obchodní sekce Svazu energetiky ČR, i praktických zkušeností Miroslavy Rothové z Jihomoravské energetické agentury vyplynulo, že nákup energií je nutné chápat jako dlouhodobě řízený proces. Cílem není trefit jediný ideální okamžik s nejnižší cenou, ale především omezit riziko špatného nákupu, pracovat s daty a nastavit postup odpovídající velikosti odběru, kapacitám obce a míře odborného zázemí.

Současná situace na trhu
Energetický trh ovlivňuje celá řada faktorů, např. geopolitická situace, ceny emisních povolenek, stav zásobníků plynu, dostupnost LNG, počasí, výroba z obnovitelných zdrojů i tržní očekávání. Plyn je přitom na geopolitické otřesy citlivější než elektřina a reaguje výrazněji na výpadky dodávek nebo obavy z nadcházející zimy. Pro obce z toho plyne jednoduchý, ale důležitý závěr. Nikdo nedokáže s jistotou říct, jaká bude cena za týden, měsíc nebo půl roku. Dobrý nákupčí proto nespoléhá na intuici ani jednorázové předpovědi, ale rozumí tomu, jak se cena tvoří, jaké faktory ji ovlivňují a jaká strategie odpovídá konkrétní situaci.

Tři hlavní cesty nákupu energií

Fixní cena je nejrozšířenějším způsobem nákupu, zejména u menších obcí. Umožňuje jednodušší plánování rozpočtu, protože obec předem ví, kolik zaplatí, a může s touto částkou pracovat při přípravě rozpočtových výhledů i při komunikaci s příspěvkovými organizacemi. Nevýhodou je riziko načasování. Pokud obec soutěží v době vysokých cen, zafixuje si tuto cenu na celé další období. Navíc platí, že čím delší dobu musí dodavatel garantovat nabídkovou cenu před podpisem smlouvy, tím vyšší rizikovou přirážku do ní obvykle zahrne, což nakonec zaplatí odběratel.

Postupná fixace neboli nákup v tranších je vhodná pro větší odběratele. Smyslem není dosáhnout absolutně nejnižší možné ceny, ale rozložit riziko v čase. Obec se nikdy nedostane na úplně nejlepší cenu, ale výrazně snižuje šanci, že nakoupí vše v nejhorším okamžiku. Jihomoravská energetická agentura, která takto zajišťuje nákup pro přibližně 200 příspěvkových organizací Jihomoravského kraje a více než tisíc odběrných míst s celkovým objemem kolem 160 GWh, popsala tento přístup jako klíčový nástroj řízení rizika. Nevýhodou je vyšší náročnost, jelikož musí být jasně nastaveno, kdo trh sleduje, kdo navrhuje nákupní kroky a kdo je schvaluje.

Spotový nákup může být v určitých obdobích výhodný, například při vysoké výrobě z obnovitelných zdrojů, kdy ceny elektřiny klesají i do záporných hodnot. Jiří Gavor však upozornil, že pro municipality tento model obecně nedoporučuje. Smysl dává pouze tam, kde odběratel dokáže spotřebu aktivně sledovat a řídit. To znamená přesouvat ji mimo drahé špičky nebo využívat levnější hodiny. Pro pasivního odběratele bez kapacity spotřebu řídit může být spotový model riskantnější, než se na první pohled zdá. Praktičtější alternativou pro zkušenější odběratele je kombinovaný nákup, kdy se větší část objemu zafixuje dopředu, menší část se ponechá na spotový trh.

Nákup energií přes komoditní burzu
Pro větší odběratele může být zajímavou alternativou ke klasickému výběrovému řízení nákup přes komoditní burzu. V českém prostředí se nejčastěji hovoří o Českomoravské komoditní burze Kladno a platformě PXE. Minimální objem pro burzovní obchod je 100 MWh, ale v praxi se doporučuje uvažovat o burze spíše od 500 MWh, a nad 1 GWh je to velmi zajímavá možnost.

Hlavní výhodou burzy je transparentnost a standardizovaný proces, jehož výsledkem je závěrkový list nahrazující klasicky připravenou smlouvu a proti uzavřenému obchodu nelze podávat námitky, což eliminuje riziko zdlouhavých sporů. Dodavatelé mohou díky přímé vazbě na velkoobchodní trh nabízet konkurenční ceny bez rizikové přirážky za dlouhou garanci.

Z pohledu výsledné ceny není mezi oběma burzami zásadní rozdíl, protože na nich působí vesměs stejní dodavatelé, ale liší se spíše organizačním modelem. Kladenská burza vyžaduje spolupráci s dohodcem, jehož odměna je dalším nákladem. PXE tuto povinnost nemá a nabízí přímé propojení s velkoobchodním trhem v reálném čase, které ocení zkušenější nákupčí. Volba by měla vycházet z toho, jaký servis obec potřebuje a jaké má vlastní kapacity.

Centralizace posiluje pozici, ale vyžaduje kvalitní data
Obec obvykle nenakupuje energii jen pro úřad, ale také pro školy, školky, kulturní zařízení, sportoviště a sociální služby. Pokud každá organizace nakupuje zvlášť, roste administrativní zátěž a zhoršuje se přehled. Institut centrálního zadavatele umožňuje spojit více odběrných míst do jednoho nákupního celku. Větší objem totiž zpravidla přináší lepší cenu a sjednocené smluvní podmínky. Toho lze využít například také pro společné nákupy v rámci Společenství obcí.

Centralizace však nestačí sama o sobě. Musí být podložena kvalitními daty. Dodavatel potřebuje znát odběrná místa, historii spotřeby, distribuční sazby, jističe, rezervované kapacity a předpokládané změny. Pokud jsou data neúplná nebo chybná, zvyšuje se nejistota dodavatele, která se promítne do ceny. Jihomoravská energetická agentura označila právě práci s kompletními a přesnými daty za jednu z hlavních přidaných hodnot svého přístupu.

Úspory nejsou jen v ceně komodity
Pozornost se při nákupu energií zpravidla soustředí na cenu silové elektřiny nebo plynu. Jiří Gavor však upozornil, že obce by neměly opomíjet ani regulovanou část ceny a technické nastavení odběrných míst. U menších odběrů může jít o zbytečně velký jistič, u větších o předimenzovanou rezervovanou kapacitu nebo sjednaný příkon. Zkušený energetický auditor se proto obvykle jako první dívá právě na tato nastavení a beznákladová optimalizace může přinést překvapivé úspory. Toto téma bude ještě důležitější v souvislosti se změnami tarifní soustavy, které přinesou větší důraz na rezervovanou kapacitu. Některá opatření nelze udělat ze dne na den, revize odběrných míst by proto neměla čekat. Stejně důležitá je průběžná kontrola fakturace, kdy u většího počtu odběrných míst může docházet k chybám, jejichž přehlédnutí znamená zbytečně vyhozené peníze.

Jiný přístup pro malou obec, jiný pro město
Menší obce ocení jednoduchost a předvídatelnost. Pro ně může být vhodná klasická soutěž s pevnou cenou, případně společný nákup přes mikroregion nebo společenství obcí. Větší města by naopak měla uvažovat o aktivnějším řízení s využitím postupné fixace, burzovního nákupu nebo kombinovaných produktů. S rostoucím objemem roste také hodnota každého rozhodnutí. I malý rozdíl v jednotkové ceně může při velké spotřebě znamenat statisíce nebo miliony korun ročně.

Péče řádného hospodáře 
Nákup energií je pro volené zástupce i zaměstnance úřadů citlivé téma. Právě proto je klíčové mít nastavený jasný rozhodovací proces. Tedy kdo trh sleduje, kdo připravuje doporučení, kdo schvaluje nákupní kroky a podle jakých pravidel se postupuje. Rozhodování by nemělo stát na pocitu jedné osoby. Zvláště u větších objemů je vhodné opírat se o data, analytické podklady a konzultace s odborníky. Péče řádného hospodáře přitom neznamená, že obec vždy nakoupí za nejnižší možnou cenu. Znamená to, že zvolí přiměřený postup, rozumí rizikům a umí své rozhodování doložit.

 

Ondřej Beneš 

Sekce regionálního rozvoje, zahraničních vztahů a projektů