21.04.2021

Nová pravidla, nové zmatky

Do druhého čtení se v Poslanecké sněmovně dostal vládní návrh novely zákona o myslivosti. Předseda SMO ČR a starosta města Kyjov se k němu vyjádřil níže v článku.

Do druhého čtení se v Poslanecké sněmovně dostal vládní návrh novely zákona o myslivosti. Z pohledu obcí, coby vlastníků lesů, tomuto počinu tleskám. Návrh zpřehledňuje myslivecké plánování, jednoznačně vyžaduje součinnost držitelů i uživatelů honiteb (vlastníků pozemků i myslivců) a pro případ potřeby nechává potřebné kompetence státní správě myslivosti. Bohužel se ale vyrojila řada pozměňovacích návrhů, které se snaží skoro vše, co dnes víme o myslivosti, převrátit na hlavu. Nejvíce mě mezi návrhy překvapila snaha zmenšit minimální výměru vlastních honiteb na 250 ha, dát právo lovu některým vlastníkům pozemků a významně pozměnit seznam druhů, které jsou zvěří.

 

Obce v Česku vlastní pozemky v honitbách společenstevních i jsou držiteli honiteb vlastních, v nichž obvykle prostřednictvím nějaké své obchodní společnosti samy hospodaří, nebo je pronajímají jiným uživatelům. Mezi obcemi tak jsou zastoupeny všechny možné druhy vztahů k pozemkům a myslivosti. Mám-li z tohoto pohledu posoudit, jestli si obce přejí posílit vlastnická práva naznačenými směry, pak mi vychází, že nikoliv. Možná si řeknete – starají se o cizí, vlastníky nechápou. V té první polovině budete mít pravdu. Současně si ale musíme uvědomit, že na rozdíl od soukromých vlastníků jsou osoby spravující obecní majetek odpovědné v trestněprávní rovině. S plným vědomím této odpovědnosti říkám, nechme velikost honiteb i právo lovu tak, jak jsou.

Nechci příliš posuzovat, jak velké honitby jsou potřeba pro naplnění potřeb zvěře. Vím, že dokonce větší než dnes. Chápu, že cílem tohoto tlaku na změnu myslivosti je snížení stavů zvěře. Příliš ale nerozumím tomu, proč zde zvěř má být obětí. Myslivci se můžou aspoň bránit. Zvěř jako taková nemá v této situaci žádné slovo, přitom především o ni jde. Vzpomínám si na všechny zapálené ochránce norků či slepic na farmách, na lidi, kteří si bezmezně cení každého života. Tedy kromě životů zvěře. Ta je teď doslova „na odstřel“. Velikost honiteb vnímám raději z pohledu jejich uspořádání.

Dojde-li ke zmenšení minimální výměry vlastních honiteb na 250 ha, pokusí se zřejmě všichni soukromí vlastníci, kteří budou moci, své honitby z těch stávajících oddělit. Myslím, že Českomoravská myslivecká jednota tu velmi správně očekává velké spory včetně soudních. Jejich důsledkem bude ještě více zlé krve mezi vlastníky a myslivci. V mnoha zasažených honitbách nejspíš dojde k omezení či zastavení výkonu myslivosti. Upřímně bych nechtěl mít dotčenou honitbu ve správě, až se do ní z okolí začne stahovat zvěř, která velmi rychle pochopí, že jí zde ze strany lovců nehrozí nebezpečí.

Jako právník mám velké výhrady proti právu lovu pro vlastníky pozemků. Návrh přinutí uživatele honitby vydat povolenku k lovu vlastníkům a nájemcům více než 5 ha pozemků v honitbě, kteří budou moci lovit na svých pozemcích, a více než 50 ha pozemků, kteří budou moci lovit v celé honitbě, a to až do výše plánu lovu. Nepovažuji za správné, aby na straně uživatele honitby zůstaly veškeré náklady, odpovědnost a nenaplněná legitimní očekávání, zatímco vlastníci či nájemci pozemků budou moci zcela bez odpovědnosti lovit. Toto právo navíc budou moci libovolně přenést na třetí osobu.

Nebyli bychom v Česku, kdyby se už na sociálních sítích neobjevovaly první nápady, jak tohoto velice pružného nového práva využít. Máte například známého s pozemky v atraktivní honitbě? Domluvte se s ním na naprosto libovolně definovaném pronájmu a máte zdarma povolenku! Máte kamaráda, který by takovou povolenku chtěl také? Není problém, může si přeci za libovolných podmínek pronajmout ty samé pozemky! Je přitom jedno, jestli od majitele nebo od vás. Takto zpracovaný návrh je mírně řečeno nedomyšlený.

Podobně nedomyšlená (o zlém úmyslu spekulovat nechci) je také snaha změnit seznamy druhů, které jsou podle mysliveckého zákona zvěří. O druhy, které zvěří jsou, myslivci pečují, některé pak smí i lovit. Předkladatelé argumentují tím, že například o medvědy a vlky myslivci nepečují, nepřikrmují je v době nouze. Proto by chráněné druhy zvěří být vůbec neměly. V kontrastu s tím ale navrhují mezi zvěř zapsat škodlivé invazní druhy, které je třeba intenzivně lovit, a nejlépe vyhubit. Jenže když budou mezi zvěří, budou o ně muset myslivci pečovat, například je přikrmovat v době nouze! To opravdu chceme?

Myslivost vůbec není jednoduché téma. Hovořit o ní fundovaně znamená mít obrovské množství znalostí a správně chápat řadu souvislostí. Pokud existuje poptávka po změně myslivecké legislativy tak zásadním způsobem, že změní celý princip výkonu myslivosti v našem státě, pak je jistě správné tuto poptávku nejprve velice důkladně promyslet, prodiskutovat, odborně zhodnotit, a až následně ji promítat do legislativy. Převracení myslivosti vzhůru nohama lobbisty připravenými a poslanci předloženými pozměňovacími návrhy s minimální či nulovou odbornou diskuzí považuji za nešťastné. Následky chybných rozhodnutí v oblasti myslivosti můžou mít na naši přírodu závažný dopad, který může trvat i desítky let.

František Lukl

předseda Svazu měst a obcí ČR