30.08.2017

Nález Ústavního soudu, který zrušil "lavičkové vyhlášky" měst

Města, zejména na severu Čech např. Rotava, Varnsdorf, Litvínov začala vydávat obecně závazné vyhlášky (dále jen „OZV“), které zakazovaly sezení na jiných stavebních částech, předmětech a zařízeních, které nejsou k takovému účelu určeny např. schodiště, palisády odpadkové koše. K tomuto kroku

Města, zejména na severu Čech např. Rotava, Varnsdorf, Litvínov začala vydávat obecně závazné vyhlášky (dále jen „OZV“), které zakazovaly sezení na jiných stavebních částech, předmětech a zařízeních, které nejsou k takovému účelu určeny např. schodiště, palisády odpadkové koše. K tomuto kroku sáhla města proto, aby naplnila nejen své poslání vytvářet všem svým obyvatelům kvalitní podmínky pro život, ale i pro to, aby nedošlo k sociálnímu napětí, které by mohlo dosáhnout takové intenzity jako v roce 2011. Tuto zkušenost mají zejména města, která OZV zakazující sezení na jiných stavebních částech, předmětech a zařízeních, vydala. Musely také reagovat na zaslané petice a stížnosti od občanů, kteří byli obtěžováni hlukem posedávajících občanů většinou posilněných alkoholem nebo drogami a kteří verbálně nebo jinak obtěžovali a napadali ostatní. Někteří občané si rovněž na ulici vynášeli stoly a židle. Dochází-li k takovým situacím dlouhodobě a pravidelně, někteří jedinci to nemusí psychicky zvládnout a může dojít k tragické události. Faktem zůstává, že výše popsané chování místní společenství nehodlalo tolerovat a požádalo o vyřešení situace představitele měst, kteří prostřednictvím OZV situaci zmírnili (odůvodnění města Varnsdorf).

 

Obecně lze dodat, že k řešení výše popsaného chování chybí městům účinné nástroje, neboť uložené sankce např. za přestupek jsou u mnoha lidí nevymahatelné a městům přinášejí pouze neúměrnou administrativní, časovou a finanční zátěž.  

Proč zrušil Ústavní soud OZV

Ústavní soud rozhodl o návrhu Veřejné ochránkyně práv na zrušení ustanovení obecně závazné vyhlášky měst Litvínova a Varnsdorfu tak, že předmětná ustanovení zrušil. Dle názoru Ústavního soudu nemůže být zakázané sezení na všech ostatních místech samo o sobě místní záležitostí, která by mohla veřejný pořádek narušit. K tomu by bylo třeba nastoupení dalšího kvalifikovaného jednání. Podle Ústavního soudu proto není možné tvrdit bez dalšího možnost narušení veřejného pořádku zakázaným sezením např. na veřejně přístupném schodišti, které nemůže samo o sobě narušit veřejný pořádek žádným ze způsobů, kterými zákaz sezení obě města ve svých vyjádřeních k návrhu odůvodňovala např. poškození majetku, újma na zdraví nebo ohrožení bezpečnosti a plynulosti silničního provozu (http://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/p-34-15__vcetne_disentu_.pdf).

Obce nejsou tedy oprávněny obecně závaznou vyhláškou plošně regulovat sezení na jiných stavebních částech, předmětech a zařízeních, které nejsou k takovému účelu určeny, neboť se nejedná o činnost, která by mohla narušit veřejný pořádek v obci, a nejedná se ani o činnost k zajištění udržování čistoty veřejných prostranství, k ochraně životního prostředí, veřejné zeleně a k zajištění užívání zařízení obce sloužících potřebám veřejnosti.

Doporučení Ministerstva vnitra 

Obecně závazné vyhlášky obcí regulující plošně sezení na jiných stavebních částech, předmětech a zařízeních, které nejsou k takovému účelu určeny, jsou s ohledem na Nález Ústavního soudu, v rozporu se zákonem. Ministerstvo vnitra doporučuje obcím, aby v případě, že v obecně závazných vyhláškách regulují sezení na jiných stavebních částech, předmětech a zařízeních, které nejsou k takovému účelu určeny, přistoupily k nápravě těchto obecně závazných vyhlášek. V případě, že obce nepřistoupí k nápravě dobrovolně, bude Ministerstvo vnitra nuceno přistoupit k uplatnění svých dozorových opatření.

 

Zpracovala: Mgr. Miroslava Sobková, sekce legislativně právní SMO ČR